Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Vice informací ... ROZUMÍM
> Vánoce a zvyky> Z historie Vánoc

Z historie Vánoc

Češi se v 19. století těšili na příchod Vánoc dlou­hé týdny a vůbec jim nevadilo, že peněz je poskrovnu a vá­noční dárky, které nadělí Ježíšek, budou nejspíše velmi pot­řebné věci, které by se tak jako tak musely koupit.

Dříve nebyly Vánoce ani tak o dárcích, jako spíše o vzá­jemné lásce a přátelství, radosti a pocitu sou­ná­ležitosti v rodině, která se sešla ke společným oslavám pod rod­ným krovem. Několik dnů před Vánocemi napekly hos­podyně chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domác­nostech daly k bochníkům péct také pečlivě upletené, žlout­­kem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mou­­ky, rozinek a mandlí. O Štědrém dnu od časného rána pras­­kal v peci a kamnech oheň. Připravovala se štěd­ro­večerní večeře. Vařil se hrách, čočka, několik druhů polé­vek, mezi nimiž nechyběla bramboračka a rybí polévka, pekl se kuba z krup a česneku. Mezitím, co se hospodyně snažila v kuchyni zabavit děti, přinesl v některých krajích hospodář tajně stromeček a ustrojil ho do slavnostního hávu.

Jinde se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer uviděli „zlaté prasátko“. S přicházejícím soumrakem děti stále častěji vybíhaly ven, pozorovaly nebe a hlídaly, kdy se objeví první hvězdička. S první hvězdou si rodina sedla k slavnostnímu stolu prostřenému bílým ubrusem. Ve­čeři zahajovala společná modlitba, vzpomínka na u­ply­nulý rok a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl, i za to, co vzal. Nejdříve hospodyně postavila na stůl mísu s hrachem. Klíček hrachu má podobu kalichu a podle tra­dice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Potom paní domu odebrala z mísy po lžíci pro každé z domácích zvířat. Teprve pak si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Po hrachu se podávaly polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se dávaly na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl ve lně­ném ubrousku na jabloň. Naposledy se na stole objevila vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, nechybělo ani tro­chu piva, vína nebo hlt pálenky pro dobré zažití.
Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stro­me­ček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostka­mi cukru zabalenými do barevných papírů, ořechy a řetězy. Na stromečku se zapálily svíčky a všichni zpívali koledy. Ty se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud se ne­odstrojil a Vánoce neskončily. Někde však stromeček neznali nebo ho považovali za německý zvyk a po starodávném způsobu strojili jesle. O svátku Narození Páně do nich kladli figurku novo­ro­zeňátka a přidávali postavičky anděla, pastýřů a da­rovní­ků. Postavičky tří králů a jejich průvodu se stávaly sou­částí betlémského výjevu až 6. ledna. O Štědrém večeru se po večeři věštilo. Na stůl se postavilo umývadlo a pouštěly se v něm lodičky ze sko­řápek vlašských ořechů.
Lilo se olovo.
Přes rameno se smě­rem ke dveřím házela bota. Na venkově děvčata třásla be­zem. Vdala se tam, odkud se ozval štěkot psa. Vy­vrcholením štědrovečerních oslav byla půlnoční mše. Lidé se scházeli v kostele, kde vedle oltáře stály jesličky. Venku byla zima, sníh a tma. Uvnitř kostela, ohřátého dechem věřících, zářily svíce. Varhany doprovázely hlasy zpěváků, ke kterým se postupně všichni přidávali. Tak se o půlnoci Štědrého večera narodil v srdcích lidí Kristus. Všichni věřili, že je přítomen na bohoslužbě právě v tom jejich kostele. Cítili přítomnost lásky malého dítěte a s nadějí hleděli do nového roku.